Nástin života profesora Karla Makoně

Nebývá zvykem

Karel Makoňuvádět na začátku životopisů význačných nebo známých osobností datum narození, ale myslím, že v případě Karla Makoně je to na místě. Jeho datum narození – 12.12.1912 – má zajímavé seskupení dvou rozhodujících čísel. Soustavné ovlivňování přirozeného lidského života rostoucím duchovním poznáním. Bezdůvodný není ani předpoklad, že s tímto datem narození může souviset výjimečný průběh jeho života. Následné události, které mnohdy nevybíravým způsobem usměrňovaly či nasměrovaly Makoňovy zítřky do výjimečných situací, to dokazují.

V dětském věku mezi druhýma čtvrtým rokem podstoupil Karel Makoň čtrnáctkrát operaci hnisajícího ramenního kloubu. S  ohledem na věk probíhaly operace bez narkózy a rovněž bez možnosti transfúze, která v té době nebyla ještě běžně užívána. Operované dítě, které se zpočátku křikem a pronikavým pláčem bránilo svému utrpení, krátce po „nemilosrdném zásahu ubližujících lékařů” přestalo plakat a chirurgové mohli operaci v klidu dokončit.

Příčina nezvyklého chování dítěte byla v tom, že pláčem a marnou sebeobranou vyčerpaný chlapec se vzdal dalšího odporu a sebeodevzdáním sebe sama vstoupil svým vědomím do širší a vyšší dimenze – do stavu čistého vědomí. Svými smysly už nevnímal žádnou bolest. Po ukončení každé operace se vracel do tohoto světa, aniž by jakkoli reagoval na okolní prostředí, které mu bylo zdrojem velké bolesti. Chlapec nepoznával ani „nepřátelské” chirurgy, ale ani svou matku.

Díky její nevšední trpělivosti a obětavé lásce se dostával až po několika dnech do normálního stavu vnímání. Bolestný dvouroční proces opakujících se operací měl za následek rozšíření chlapcova vědomí. Hoch rovněž vnímal mnohé životní situace daleko moudřejším a správnějším způsobem, než bývá u dětí v tomto věku běžné.

Důležitým mezníkem v duchovním vývoji mladého Karla Makoně byla neočekávaná extáze prožitá v sedmnácti letech. V plzeňském muzeu ho při četbě knihy zaujala následující duchovní myšlenka: „Tento život je mostem do věčnosti”. 

Mladík po přečtení duchovní moudrosti bleskově pochopil skrytou hloubku této Pravdy a upadl na několik hodin do své první extáze. Jeho dosavadní chápání světa, chápání postavení člověka ve světě a názor na smysl a celoživotní obsah lidského života se výrazně změnily.

Karel Makoň se setkal se svou existenční Podstatou, s nesmrtelnou duší, s věčným Já.

Od té doby byl postupně vnitřně veden k východní filozofii. Jeho zájem o duchovní nauky Východu vyvrcholil studiem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Současně studoval ještě na Vysoké škole ekonomické.

Nejvýraznějším momentem jeho studentského života byla, po uzavření vysokých škol nacisty 17. listopadu 1939, jeho deportace s ostatními zatčenými vysokoškoláky do koncentračního tábora.

První čtyři dny pobytu v pekle plném bolestí, utrpení a smrti byly pro Karla Makoně ničivým hurikánem v dosavadním vědomém duchovním životě. V podmínkách osobních zmatků, nejistot a násilí zcela rezignoval na své dosavadní duchovní usilování. Jeho osobní krize osamocení a opuštěnosti vyvrcholila v momentu blížícího se brutálního zásahu jednoho z esesáků. Esesák, který vedle něj v tratolišti krve dobíjel umírajícího vězně, totiž Karlu Makoňovi řekl, že stejný osud za chvíli čeká i jej. Mladý student bez výčitek a sebelitování přijal nevyhnutelnost smrti a zcela se vzdal vlastního života. Zemřel vnitřně dříve, než mohl zemřít fyzicky. Když esesák napřahoval vraždící ruku, Karel Makoň se stal bez vlastního vědomí neviditelným. Zatímco dozorce náhle zbledl a utekl, Karel Makoň se probral z šoku a nečekaně se setkal s hlubokým, přímo vlitým poznáním a mystickým pochopením křesťanství, o které se předtím vůbec nezajímal. Vnitřní stav pravého poznání sebe sama mu dal zažít vznešenou Pravdu: „Nežiji já, ale Bůh ve mně žije, nepoznávám já, ale Bůh ve mně poznává, nemiluji já, ale Bůh ve mně miluje… Takže jsem vlastně nic a ON je ve mně VŠÍM”.

Následující období pětiměsíčního pobytu v koncentračním táboře později nazval jako období zažívání stavu vědomé vůle Boží, jako vnitřní stav nebe. Od tohoto okamžiku byl ušetřen fyzického násilí, hladu, žízně, nakažlivých nemocí při ošetřování spoluvězňů i zadržení hlídkou při přecházení z baráku do baráku, když kázal živé Slovo Kristovo.

Karel Makoň plně pochopil, že lidský život je člověku jen propůjčen jako hřivny na poli Hospodáře a má se stát vědomou službou Bohu poslušným plněním Jeho nejvyšší vůle.

Hluboká vnitřní proměna jej inspirovala k bohaté literární, překladatelské a přednáškové tvorbě, které zasvětil celý svůj život. Napsal několik křesťanských spisů, překlady zahraničních duchovních autorů opatřoval vlastními komentáři, přednášel a duchovně ovlivnil životy mnoha přátel a žáků.

Věřím, že dílo Karla Makoně patří k dosud neobjeveným pokladům, které mohou obohatit duchovní klenotnici našeho národa a přispět k jeho duchovní obrodě. Může se stát přínosem pro každého člověka toužícího po duchovním životě, který je v nynější době vystaven přívalu denních povinností, úkolů, stresů a vyčerpávajících situací.

Stáňa Kalibán